Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krátký výtah z historie:

Červený irský setr byl vyšlechtěn v Irsku jako lovecký pes. Pochází z červenobílého irského setra a z jednobarevně červeného psa neznámého původu. Jedinci tohoto typu se již objevují v XVIII. Století. Klub byl založen v roce 1882 a měl za ú)kol podporovat rozvoj plemene. Klub zveřejnil první plemenný standard v roce 1886 a od té doby organizoval Field-Trials a výstavy, aby upevnil standardní znaky rasy. V roce 1998 klub publikoval pracovní standard plemene. Pracovní a plemenný standard se snaží o nejlepší vyjádření mrofologických kvalit a pracovních schopností tohoto plemene. Za dlouhé období svého vývoje dospěl Irský červený setr v robustního, zdravého a inteligentního psa, velmi nadaného pro lov a velmi odolného a otužilého.

Celkový vzhled:

Je to pes ušlechtilý a atletický, distingvovaný, s milým výrazem. Je harmonicky stavěný, má správné proporce.

Chování/povaha:

Je temperamentní, inteligentní, energický, milý a věrný.

Velikost: standard ji udává pouze u irského červeno-bílého, kohoutkové výška psa je 62 - 66 cm, feny 57 - 6l cm.
Zbarvení: irský červený: sytě zlatě kaštanové, bez jakékoli stopy černé bílá na hrudi, hrdle, bradě nebo prstech, nebo malá bílá hvězda na předhrudí či úzký proužek nebo lysinka na nose nebo ve tváři není diskvalifikující, irský červeno-bíly: základní barva je bílá, neprostupovaná červenými skvrnami, červená musí být dobře ohraničená, přičemž obě barvy musí být čisté a syté. Přípustné je pouze tečkování či grošování (roan) v obličejové partii, na tlapách, na hrudních končetinách po lokty a na pánevních končetinách po hlezna. Grošování, skvrny nebo stříkance jinde na těle jsou nežádoucí. Vzhled: hlava: dlouhá a suchá, ne hrubá v partii uší. Lebka je oválná mezi ušima a poskytuje dostatečný prostor mozku, s velmi dobře vyjádřeným týlním hrbolem. Nadočnicové oblouky jsou patrné, stop vyjádřený. Čenichová partie je přiměřeně hluboká, na konci spíše hranatá. Od stopu ke špičce nosu je dlouhá, nozdry jsou otevřené, čelisti téměř stejně dlouhé pysky neplandají. Nos je zbarvený tmavě mahagonově nebo tmavě ořechově či černě. Oči: nejsou příliš velké, jsou zbarvené tmavě oříškově nebo tmavě hnědě. Uši: přiměřeně velké, jemné, nízko a dobře vzadu nasazené, visící v úhledných záhybech těsně podél hlavy. Zuby: standard je charakterizuje pouze pro červeno-bílého setra ideální je skus nůžkový, přípustný je i klešťový. Krk: přiměřeně dlouhý, velmi svalnatý, ale ne příliš silný, lehce klenutý, bez sklonu k lalokům. Tělo: proporční, kohoutek je jemně naznačený, lopatky hluboké a skloněné vzad. Hrudník je co možná nejhlubší, předhrudí spíše úzké, žebra pružná a klenutá, poskytující dostatek prostoru plícím. Bedra jsou svalnatá, lehce klenutá, pánevní partie je široká a mocná. Končetiny: hrudní končetiny jsou rovné a šlachovité, dobrých kostí, s pohyblivými lokty a podobně jako hlezna nejsou vybočené ani vbočené. Pánevní končetiny jsou dlouhé a osvalené, kolena a hlezna dobře skloněná, v partii od hlezen k patám jsou krátké a silné. Tlapy: malé, velmi pevné, prsty silné, uzavřené a klenuté. Ocas: přiměřeně dlouhý, proporční k celkové velikostí těla, nasazený spíše níže, silný v kořeni a zužující se ke konci. Nesený je v úrovni hřbetu nebo pod ní. Srst: na hlavě, na čelní straně končetin a na konci uší je krátká a jemná, ale na ostatních částech těla a na nohou delší, plochá a pokud možno bez kudrlin a nezvlněná.